Bible Kralická / Mojžíš / Genesis

Kapitola 1.

1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.
3 I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.
4 A viděl Bůh světlo, že [bylo] dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.
5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.
6 Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod!
7 I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.
8 I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.
9 Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, [kteréž jsou] pod nebem, v místo jedno, a ukaž se [místo] suché! A stalo se tak.
10 I nazval Bůh [místo] suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že [to bylo] dobré.
11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, [a] bylinu vydávající símě, [a] strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.
12 Nebo země vydala trávu, [a] bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž [bylo] símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
13 I byl večer a bylo jitro, den třetí.
14 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a [rozměření] časů, dnů a let.
15 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak.
16 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; [též] i hvězdy.
17 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi;
18 A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že [to bylo] dobré.
19 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
20 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo, [kteréž] by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou!
21 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že [to bylo] dobré.
22 I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!
23 I byl večer a bylo jitro, den pátý.
24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, [jednu každou] podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak.
25 I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že [bylo] dobré.
26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.
27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
28 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.
29 Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž [jest] na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž [jest] ovoce stromu), nesoucí símě; [to] bude vám za pokrm.
30 Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž [jest] duše živá, všelikou bylinu zelenou [dal jsem] ku pokrmu. I stalo se tak.
31 A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, [bylo] velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapitola 2.

1 A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.
2 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.
3 I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.
4 Tiť [jsou] rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),
5 I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.
6 A [aniž] pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země.
7 I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.
8 Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.
9 A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a [ovoce] k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.
10 (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní [řeky].
11 Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.
12 A zlato země té [jest] výborné; tam [jest] [i] bdelium, a kámen onychin.
13 Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.
14 A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).
15 Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji [v zemi] Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.
16 I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jístibudeš;
17 Ale z stromu vědění dobrého a zléhonikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.
18 Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm [byla].
19 (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl [je] k Adamovi, aby pohleděl [na ně], jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.
20 I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm [byla].)
21 Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.
22 A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.
23 I řekl Adam: Teď tato [jest] kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.
24 Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.
25 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapitola 3.

1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A [ten] řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?
2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;
3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.
4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!
5 Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.
6 Viduci tedy žena, že dobrý [jest] strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a [on] jedl.
7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.
8 A [v tom] uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.
9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?
10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.
11 I řekl [Bůh]: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?
12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, [aby byla] se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.
13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.
14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.
15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.
16 Ženě [pak] řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého [bude] žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.
17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.
18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.
19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.
20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.
21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.
22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, [vyžeňme jej].
23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.
24 A [tak] vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapitola 4.

1 Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.
2 A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.
3 Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.
4 Ano i Abel také obětoval z prvorozených [věcí] stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.
5 Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho.
6 I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se [tak] rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?
7 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.
8 I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.
9 I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?
10 I řekl [Bůh]: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.
11 Protož nyní zlořečený budeš [i] od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.
12 Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.
13 I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.
14 Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.
15 I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by kolizabil Kaina, [nad tím] sedmnásobně mštěnobude. Pročež vložil Hospodin znamení naKaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.
16 Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně [naproti] Eden.
17 Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.
18 I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.
19 Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla.
20 I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo [pasoucích].
21 A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné.
22 A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.
23 I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.
24 Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát.
25 Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo [řekla]: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain.
26 Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapitola 5.

1 Tato jest kniha rodů Adamových. V [ten] den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.
2 Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v [ten] den, když stvořeni jsou.
3 Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil [syna] ku podobenství svému [a] k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.
4 I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.
5 A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel.
6 Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa.
7 A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery.
8 I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel.
9 Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana.
10 A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery.
11 I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel.
12 Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele.
13 A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery.
14 I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel.
15 Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda.
16 A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery.
17 I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel.
18 Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha.
19 A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery.
20 I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel.
21 Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma.
22 A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery.
23 I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.
24 A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více [vidín]; nebo vzal ho Bůh.
25 Matuzalém pak byl ve stu osmdesátisedmi letech, když zplodil Lámecha.
26 A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery.
27 I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel.
28 Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna,
29 Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho,od práce rukou našich, kterouž [máme] s zemí, jížto zlořečil Hospodin.
30 A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery.
31 I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel.
32 A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.